Převzato z http://portal.crash-club.cz
(1) Jak dlouho jste se hledali, než jste se potkali a řekli si: "Fajn, založíme kapelu."? Jaké byly tenkrát vaše ambice?
Tomáš Stabenow: Skupina The CRASH se tvořila několik let. Jako první se do big beatu zapojil do mé skupiny Emil, to bylo v roce 1963 a pak jako druhý přišel Bondy v roce 1967 zároveň přišel i Venca, pak v roce 1969 přešli od Carlsbandu Tonda Zít a Venca Li-číňan.
Bondy: Původ a základ skupiny THE CRASH vychází už z předchozí kapely ANYTHINGS (1968) tam figuroval VENCA VOZKA, TVARŮŽEK A MEKY, BONDY TOM, FRACKA. Po vzniku skupiny THE CRASH zůstala formace TOM, FRACKA BONDY ALE NOVÝM BUBENÍKEM SE STAL ILJA KOVÁČ. Samozřejmě se vypiplal u nás za BONDYHO asistence, Bondy pak vychoval OBJEVIL a uvedl za bicí i MILANA BAČU, KDYŽ ZMIZEL NEČEKANĚ ČÍŇAN. VENCA VOZKA se posléze k rozjeté kapele vrátil.
(2) Odkud vznikl název vaší kapely?
Číňan: Název kapely má na svědomí Bondy...
Bondy: Název skupiny jsem tenkrát navrhnul já, ale jak jsem k němu došel si už nevzpomínám...
Tomáš Stabenow: Tak jenom dodávám takovou zajímavost. Poté co byly zakázány anglické názvy, počeštili jsme Crash (Kreš) na Šerk a soudruzi si toho ani nevšimnuli, že jsme to jen obrátili a byli spokojení.
(3) Měli jste vlastní klub. Jak moc složitá k němu v té době vedla cesta?
Venca Vozka: Nejdříve jsme zkoušeli v restauraci "U ŽÁBY" v Nejdku, asi šest měsíců. Později jsme měli možnost získat tzv. pronájem KD SUCHÁ a proto jsme se rozhodli, že tam budeme zkoušet (topilo se tam v kamnech, zima jako v psinci, zateplia se trochu jedna místnost ale zima na prsty byla stále... - dodatek Švesky) a vlastně si tam uděláme domovskou scénu. Na nás bylo aby jsme si všechno udělali, vyzdobili, a také zařídili, nemusím nikomu připomínat jak to bylo těžké, nebyla aparatura a možnosti nulové, takže se vše dávalo dohromady jak to šlo...
Bondy: Než jsem se dal dohromady s výše uvedenou partou, začínal jsem v roce 1966 na SUCHÝ ("ČÍNĚ") ve svých 15. letech s kapelou ORFEUS ze které vzešel slavný JIRKA LOKAJÍČEK, dalším spoluhráčem byl KAREL RUDOLSKÝ a MARTIN PLAS, (právě matka Martina byla v té době předsedkyní Obecního Úřadu, takže jsme měli Kulturák na Suché k dispozici prakticky bez problémů.Tam se v té době, kromě občasného promítání filmů nic jiného nedělo. Díky tomu, že promítačem byl Martin, povedlo se nám v roce 1967 si celý den dokola promítat "Perný den" jenom sami pro sebe. To byl úžasný zážitek.
Tomáš Stabenow: Na podzim roku 1968 hráli Crash hlavně v Bernově v Nejdku (Mexiko), kde byl moc hezký sál s jevištěm (později bohužel vyhořel). Pořádali jsme tam takzvané "Svíčky" a bylo to dost oblíbené. Dále jsme hráli na čajích v Kulturním domě v Ostrově i Nejdku a zůčastnili jsme se soutěže BEAT CUP, který pořádal Zdeněk Flídr z Ostrovského Junior Clubu. V té době jsem společně s Jirkou Smolíkem zorganizoval zájezd do Vídně, kterého se zůčastnili skoro všichni Crasháci. Zájezdu se také zůčastnili manželé Zavadilovi. Toto byl pro kapelu dost důležitý moment, protože jsme se zde spřátelili s Jardou Zavadilem. Při našem finálovém vystoupení na Beat Cupu Zdeněk Flídr ohlásil " ... a nyní vám zahraje skupina The Crash těsně před svým odjezdem do Vídně" (Všichni si mysleli, že tam jedeme hrát). My jsme skutečně nasedli do taxíku a jeli dohánět autobus, který vyjel již odpoledne směr Vídeň, a dohonili ho v Hluboké nad Vltavou, kde byl objednán nocleh. Taxík jsme zaplatili z vybraného vstupného z akcí v Bernově a byla to jediná možnost, abychom se mohli zůčastnit finále přehlídky. Důležité bylo, že Jarda Zavadil se po Vídni přišel podívat na zkoušku kapely. Zalíbilo se mu naše hraní a začala spolupráce s touto "hlavou" skupiny. Postupně ode mne převzal kapelnické místo a stal se managerem skupiny. Hlavně pak přišel s návrhem přesunout těžiště působení kapely do Suché, do dřevěného Kulturáčku, který zel do té doby prázdnotou... a tím ta "ČÍNA" začala.
(4) I když konec 60. let byl k muzice, resp. ke kultuře z pohledu následujících dekád relativně příznivý, přesto provoz klubu a hudební produkce musela být leckomu trnem v oku. Měli jste nějakého svého "anděla strážného", někoho, kdo nad vámi držel ochrannou ruku?
Číňan: Naším andělem strážným byl beze sporu Jarda Zavadil a bez přehánění to byl on, kdo coby náš manažer z The Crash udělal kapelu, tak jak všem utkvěla v paměti. Zavedl disciplínu a dotáhnul to s námi tak daleko, že se zkoušelo každý den! Teprve když byl s provedením nějaké skladby spokojený, mohlo se pokračovat s další. Byl to náš anděl i dráb.
Bondy: Jendnoznačně Jarda Zavadil.
Tomáš Stabenow: S touto otázkou souvisí již předchozí otázka a Jarda Zavadil. Ten se ujal funkce "Uměleckého vedoucího" a začal nás pořádně trénovat. Všichni museli opustit své zaměstnání. U Tondy Zíta a Číňana to nebyl žádný problém, protože tou dobou nepracovali. Emil odešel ze Škodovky v Ostrově, Bondy tuším z nástrojárny v Metalisu a já opustil propagaci v česárně. Zkoušeli jsme denně a to tvrdě. Jarda nás dovedl k profesionálním zkouškám. Myslím, že kdybychom měli možnost dále nepřetržitě hrát, mohli jsme to dotáhnout poměrně vysoko. Anděl strážný však jednoho dne řekl - "končím" a ani nám nepodal patřičné vysvětlení - asi nemohl nebo dokonce nesměl. Zanedlouho zmizel i z republiky a nikdo ho již nikdy neviděl. The Crash pak ještě chvíli hráli pod mým vedením, a to spíše ze setrvačnosti. "Tvrdá ruka" chyběla a tak se moc nezkoušelo. Na Suché se pomalu dohrávalo a přišlo vystupování v Poštovním dvoře v K. Varech. A to již byla "Labutí píseň" Crasháků.
(5) Ačkoli z dnešní perspektivy nejslavnější éra Crash-Clubu trvala relativně krátce, dva roky, přesto - jak jsme toho dneska svědky - se dokázala zarýt hluboko do srdcí a myslí lidí, přežila dvacetiletý marast, a svým způsobem přesáhla vaší generaci. To je ohromná věc. Čím to?
Číňan: Asi to bylo více faktorů a souhra okolností které v tom hráli svoji roli. Nesmíme zapomínat na tehdejší dobu, kdy beat byl v plném proudu a magnetizoval masy mladých lidí a současně byl ventilem i únikem z bolševické reality, která se náramně snažila o to, aby ho umlčela. Byl to symbol protestu i touhy po svobodě a proto byl tak vehementně potlačován lokaji tehdejšího Sovětského Svazu. Vyjimečná lokalita Beat-clubu The Crash na Suché (Číně), svojí odlehlou polohou mohla celkem dlouho odolávat tlaku ze strany strany. Protože již valná většina klubů a míst v republice kde se dalo hrát byla uzavřena, využívala beatu chtivá mládež každou šanci, aby se nějakého hraní zůčastnila. Proto se na Suchou sjížděli lidé z dalekých koutů, a to nejenom z našeho regionu ale i z Prahy. Také fakt, že kapela měla v té době celkem dobrý (up to date) repertoár, který se lidem líbil, a i neobvyklé nasazení všech jejích členů o co nejlepší podání skladeb nalezlo u fanoušků dobrou odezvu. Po nuceném uzavření clubu skončila episoda relativně svobodného hraní a na to lidé nezapomínají. Tak asi proto.
Bondy: Jedním z důvodů bylo asi to, že v té době v širokém okolí nic podobného neexistovalo, o čemž svědčí rozsah a množství kapel a návštěvníků (od Aše až po Plzeň a dále).
Venca Vozka: Musí se přihlédnout v jaké době se to vše odehrávalo. I když nebylo v podstatě nic, skoro nikdo neměl magnetofon, skladby se stahovaly z rádia a různě, žádné finance, nebyla téměř žádná aparatura ke koupení, později aparatura Regent, pro některé vyvolené (aparatura z NDR). Ale v nás byla touha něco dokázat a mladistvá energie, která nás pořád hnala dopředu. Bylo to v těch letech něco nového co nás naplňovalo, byla to úžasná doba.
(6) V čem podle vás byl život kapely lepší tehdy a nyní? Dnes není problém sehnat kvalitní aparaturu za rozumné peníze, když ale pročítám vzpomínky vašich fanoušků, co všechno pro bigbít překonávali, nevím, jestli zrovna tohle dneska funguje. Doba je jiná. Lze to vůbec srovnávat?
Číňan: Život kapely je hudba a ta tehdy byla nová, plná energie a radosti. Dnes je to již muzika minulosti a protože život jde dál, hudba se neustále vyvíjí novými směry a nová generace má samozřejmě jinou muziku než byla ta naše. Je jasné, že dnes aparatura není žádný problém jako tomu bývalo v minulosti. Co se fanoušků týče, tak se nedává srovnávat jejich tehdejší přístup s dnešním. Tehdy byli mladí, bezstarostní, divocí a milovali bezmezně muziku která se tenkrát hrála a byli pro ni ochotni riskovat vše. Dnes je každý poznamenaný životem plným existenčních starostí, rodiným životem s jeho vazbami, pohodlností, jinými zájmy atd. Proto od nich nelze očekávat stejnou míru nadšení jako za mlada. Takže závěr zní: nedá se to srovnávat.
Bondy: Dnes chybí to kouzlo nedostupnosti (aparatura, desky apod.) O to větší radost a vzácnost byla, když jsi se přece k něčemu dostal. To dnes samozřejmě již neplatí. Pokud máš finance, seženeš cokoliv.
Tomáš Stabenow: Tehdy - něco nového, nevídaného, čerstvého, trochu revolta, nadšení, spontálnost, zájem diváků, plné sály... Nyní - vlastní uspokojení, hledání sounáležitosti, přátelství, dobrá muzika, parta...
(7) Bigbít byl v 60. letech na začátku své cesty a jako každá progresivní novinka rozděloval generace. Jak jste v tomto směru vycházeli s generací vašich rodičů? Měli pro vás pochopení anebo jen zoufale lomili rukama? :-)
Číňan: V mém případě se jednalo o velmi pozitivní a podpůrný postoj ze strany rodičovské. Například moje máma měla ráda The Beatles a kdyby mi finančně nepomohla, tak jsem si nikdy nemohl dovolit koupit sadu bicích po Jerrym od The Spiders.
Bondy: Žádné problémy co se týče hudby jsem v rodině nikdy neměl, o čemž mimo jiné svědčí i to, že se moje máti ve svých 82 letech přijde podívat na CRASH v sobotu v Nejdku na pouť.
Tomáš Stabenow: Matka mi vždy fandila a nebránila tomu, že jsme ze začátku zkoušeli u nás doma. Když se jednou dostala do Západního Německa, přivezla mi vytoužený zesilovač Dynacord. Dokonce zkoušela psát anglické texty na moje pokusy o skládání hudby.
(8) Šveska je bezesporu velkým hybatelem a iniciátorem (a v jistém směru také odjištěným granátem vhozeným do klidných vod vzpomínání na dávné časy :-) ), který vzkřísil "staré" The Crash. Přesto ale, pokud by zůstal sám jen se svou snahou a vizí, nepovedlo by se to. Jak vůbec došlo k tomu, že The Crash "vstali z popela"?
Číňan: Tak na to ať odpoví sám Šveska. Jen mohu říci, že kdyby nezorganizoval tři setkání členů kapely... tak by se nic nedělo!
Bondy: Vloni na druhém setkání kapely, kam už dorazil i Venca Vozka, jsme si to odkývli (kromě Tondy Zíta).
Venca Vozka: Nevím, čí to byl nápad, snad Toma Cuhry. Nevím, co si představoval tím, že nás jednou na konci léta 2010 obvolal. Já jsem na konci léta 2010 měl telefon a na druhém konci byl Tomáš Cuhra a jestli bych se nechtěl sejít s ostatníma v Nejdku. Já jsem mu řekl, že to pro mě není problém a tak se i stalo. Potom následovala další schůzka v Děpoltovicích u Tomáše Stabenowa na chatě. Při rozhovorech jsem si řekl, že když něco chtějí dělat při vzkříšení kapely, tak ať si pospíší, protože když budeme tak pomalu postupovat jako dosud, tak se toho nemusíme dožít. Potom se poměrně v krátkém čase začalo zkoušet.
(9) Po čtyřiceti letech znovu oprášit repertoár a začít pravidelně a tvrdě cvičit, to je podstatná změna životního rytmu. Vím, že aktivně hrající muzikant je Jirka Hilburger, co ostatní? Bylo obtížné se znovu pustit do té řehole?
Číňan: Bezesporu to nebyla pro nikoho z kapely žádná sranda chopit se opět nástrojů (které jsme ani neměli a muselo se vše koupit anebo vypůjčit) a pokusit se začít znovu hrát. Jediný Venca Vozka měl svoji aparaturu, protože ještě před pár lety zpíval. Přehrabávala se paměť všech členů týkající se repertoáru a nakonec se dala dohromady směs toho, co se v našich šedivých hlavách dochovalo. Protože bývalý sólák Tonda Zít z neurčitých důvodů odmítnul v znovuzrozené sestavě hrát, byli jsme donucení hledat náhradu. Tom Stabenow navrhnul Jirku Hilburgera z kapely VAR s kterým o tom mluvil, a ten nabídku přijal. Na první zkoužce bylo jasně vidět tu čtyřicetiletou díru v nehraní. Ovšem naše chuť, zápal i nadšení bohatě vynahradili nedostatky, kterých bylo a ještě je samozřejmě hodně. V podstatě jsme začínali od nuly a byli jsme na tom hůř než za dob, kdy jsme byli mladí a všechno šlo tak nějak samo. Díky silné vůli všech se nám nakonec podařilo nazkoušet repertoár, který byl poprvé k poslechu v Nové Roli. Kdo tam byl, mohl posoudit zdali se dílo vydařilo.
Bondy: Pro mne určitě. Po 40ti letech, kdy jsem až na malou výjimku (na oslavě 30. výročí založení kapely NATURAL, později PROMĚNY, kde jsme si zahráli v původní sestavě Míla Froněk, Milan Balog, Ondra Hoser a já asi čtyři skladby) nikdy nedržel basu ani kytaru v ruce.
Venca Vozka: Začít zkoušet mě nedělalo žádný problém. Byl jsem od roku 2002 do roku 2006 ve skupině, která hrála zpočátku country rock až přešla postupně k jižanskému rocku a zkoušelo se mnohem intenzivněji.
Problém je spíš v tom, že Bondy a Tom Stabenow a Jirka Hilbulgr jsou z Nejdku, Číňan dnes bydlí ve Východních Čechách a zkoušíme v Nové Roli. To je trochu problém.
(10) Co vám běželo hlavou, když jste v Nové Roli po čtyřiceti letech vystoupili na pódium a podívali se do sálu plného vašich fanoušků?
Číňan: Po pravdě řečeno mi hlavou běželo abychom to celé odehráli bez chyb. Byl jsem překvapen, když jsem si všimnul, že někteří členové kapely byli kupodivu docela nervózní! Protože jsem seděl na podiu až vzádu a v sále bylo docela šero, tak jsem toho moc neviděl. Jen se ke mě donesl občasný ohlas fanoušků. Díky jim za podporu, ocenění a to, že přišli.
Bondy: Tak určitě to, že si vzpomněli a dorazili. Spokojenost byla podle ohlasu na obou stranách.
Venca Vozka: Na sále v Nové Roli jsem potkával lidi, kteří se ke mě hlásili a já si obtížně vybavoval a vzpomínal, odkud je znám. Bylo hezké a příjemné, když jsem viděl spontánní reakci na skladby, které jsme lidem hráli, na nic dalšího nebyl čas, musel jsem se soustředit na skladby jak jdou po sobě a kde je jaký interval, kde je sloka a jak správně nasadit na refrén a podobně.
Tomáš Stabenow: Na první vystoupení jsem se moc těšil. Samozřejmě jsem měl obavy a trému. Po první skladbě se dostavila úleva a radost a pak už to šlo. (11) Budoucnost je otevřená, zatím je domluvený další koncert v Nejdku na pouti, slibně se rýsuje Ostrov. Karlovarská, resp. regionální bigbítová scéna žije naplno a The Crash do ní patří. Nemám moc rád plánování, ale - jaké jsou v tomto směru vaše plány či přání?
Číňan: Přesně tak, budoucnost je otevřená a může se stát všechno ale také nic. Spekulovat o budoucnosti nemá cenu, protože do ní nikdo nevidí. To, že jsme jednou zahráli ještě nic závratného neznamená. Jak bylo řečeno, regionální bigbeatová scéna pulzuje a my jsme jen zrnkem písku v té haldě. Pouze čas ukáže, jestli ta stará beatová hudba ještě někoho oslovuje, těší a dokáže odtáhnout od teliny na parket. Pak má smysl ji dělat.
Bondy: Vše se bude odvíjet od zájmu příznivců.
Venca Vozka: Budoucnost? Zda skupina The Crash do rockové scény karlovarska patří, ukáže čas. Skupina Crash nemá žádnou významnou individualitu a proto si myslím, že síla je v celku. Jedině jako kompaktní, dobře fungující kapela jako celek, můžeme oslovit staré i nové fanoušky a snažit se hudbu konce 60-tých a 70-tých let interpretovat co nejlépe.
Nejsem žádný spisovatel ani filozof, ale mám svůj názor na život i svět a dokážu si za tímto názorem stát. Hudba mě po celý život pomáhala překonávat mnoho životních situací a tím pádem pro mne byl život snesitelnější.
Tomáš Stabenow: Byl bych spokojený kdyby kapela fungovala na bázi kamarádství a pohody. S nikým nemusíme soutěžit a zvlášť ne mezi sebou. Hrajeme hlavně pro svoji radost a když se to bude někomu líbit, a příjde se na nás podívat, tak to bude oboustranná radost, a pro nás odměna. Plány do budoucnosti - doplnit repertoár, obnovit Crash Club a asi tak 1x měsíčně si někde zahrát se spřátelenými skupinami.
(12) Jak vás mohou vaši fanoušci a příznivci podpořit?
Číňan: Snad nejlepší podpora od našich příznivců je, když přijdou na naše hraní ne z povinosti ale protože se jim to opravdu líbí. Tím nás motivují abychom ze sebe vydali to nejlepší a my motivovali zase je. Okruh je uzavřen a všichni jsou spokojeni. Muzika opět dokazuje svoji sílu a schopnost spojovat lidi.
Bondy: Právě tím zájmem.
Venca Vozka: Naši fanoušci a příznivci ať staří nebo mladšího ročníku nás nejvíce podpoří, když občas přijdou na naše vystoupení a tím nám dodají sílu a smysl pro ně hrát.
(13) Poslední otázka, nejste-li pověrčiví: Jaké je vaše největší hudební přání?
Číňan: Není přání jako přání, ale hudební přání je dělat muziku srdcem a aby nebyla zakalená penězi, řevnivostí mezi muzikanty, nadutostí, pýchou a pocitem vlastní důležitosti. Kdo tohle v sobě má, si neuvědomuje, že se to v jeho muzice pak projeví. A to je škoda. Skutečně dobrej muzikant při hraní zapomíná sám na sebe a splývá s hudbou kterou dělá. To ho dělá velkým a je za to ceněný.
Bondy: Neztratit sluch (vzhledem k našemu pokročilému věku).
Venca Vozka: Nehovořil bych o nějakém velkém hudebním přání, ale jak bych si představoval kapelu Crash do budoucna, to vím přesně. Nemám žádné velké ambice a myslím, že vzhledem k věku ostatních členů ani oni ne.
Viděl bych rád v kapele rozšíření o klávesy. Ve staré éře to nebylo možné z finančních důvodů, ale musíme si uvědomit, že z 80% tato původní hudba byla hraná s klávesovými nástroji.
Dnešní vize kapely by měla být taková, po určitém čase zkoušení a hraní dokázat, že jsme schopni interpretovat naše tehdejší vzory. S nadhledem a dobře.
Tomáš Stabenow: Aby se Crash Club který připravujeme v sále KD v Nové Roli stal opět střediskem Big-Beatu, aby tam hráli skvělé kapely a chodili na ně skvělí lidi.
Děkuji za rozhovor.
(otázky pokládál Tom Řáda)
