Výňatek: … „Jsem zastáncem názoru, že je lepší dobře okopírovaná cizí písnička, než špatná původní…“ Není proto divu, že i přínos našeho R&B, lze zpětně hodnotit výše v oblasti interpretační, než autorské. Tato vlna objevila řadu nadaných muzikantů, kteří se postupem času vypracovali do absolutní špičky /jen namátkou jmenujme třeba z kytaristů Hladíka, Andršta nebo Fořta/. V autorské oblasti stojí snad za pozornost občasné pokusy The Matadors na konci šedesátých let, osobitá tvorba Mišíkova a z pozdější doby práce Radima Hladíka a hudebníků soustředěných v různých sestavách jeho Efektů.
Nástup rhythm and blues na naše scény je
chrakteristický zejména pro druhou polovinu šedesátých let, kdy ostatní inspirační zdroje british soundu byly
vyčerpány i v Anglii. Mimo skupin
Matadors, Flamengo, Framus Five a Blue Effect, kterým je pro jejich zásadní
význam věnován větší prostor, věnovaly se této hudbě v celostátním
měřítku desítky dalších poloprofesionálních
kapel. Namátkou lze jmenovat jablonecké Yerning Lorry, Flowers z Ostrova
nad Ohří, Crash z Nejdku,
plzeňské The Three nebo Baštářovu Expansi z Chebu. V Táboře hráli
Kings se zpěvákem M. Kolářem, v Českých Budějovicích The Sinners, kde
začínal Olda Říha. Vzácně stylově čistí byli The Bluesmen z Olomouce,
vítězové budějovické Universiády v sedmašedesátém roce, orientující se
výhradně na černošské R&B /J.
Karpaty – kytara, Z. Kramář – baskytara, J. Vraštil – varhany, V. Grunt – bicí,
P. Fidler – zpěv/.
Průkopníky
rhythm and blues na Slovensku –
v repertoáru měli vedle skladeb The Who, Rolling Stones a Pretty Things i několik
vlastních věcí – byli The Buttons /Dodo Šuhajda - zpěv, Kamil Paulovčin a Milan Hudec – kytary, Milo Pavelka –
baskytara, Ali Kóša – bicí/. V sedmašedesátém
vznikají The Soulmen /Dežo Ursini- kytara, Fedor Frešo – baskytara, Vladimír…
Žádné komentáře:
Okomentovat