Kapelu založili na jaře roku 1968 po rozchodu The Anythings Tomáš Stabenow, Bohumír Dvořák (Bondy) a Emil Fraczkiewicz. Chyběl nám bubeník a tak jsme vybrali ze zájemců Ilju Kováče. Ilja moc bubnovat ještě neuměl a proto ho Bondy trénoval. Měl celkem talent a tak to šlo docela rychle. Bylo to krátce před okupací naší země pseudopřáteli v čele se Sovětskou armádou.
Zkoušeli jsme intenzivně v Domě dětí a mládeže a cvičili repertoár. Premiera kapely byla v Kulturním domě v Nejdku, o čemž svědčí plakát s datem a pak následovala vystoupení v sále restaurace Mexiko v Bernově u Nejdku (sál bohužel později vyhořel). Z Mexika se stala také naše základna a zkušebna.
Byli jsme také často zváni do Ostrovského Kulturního domu, kde se pořádaly tehdy populární "Čaje". Tam jsme jednou dokonce dělali předkapelu skupině Cardinals z Prahy s Leškem Semelkou. Krátce po Novém roce se ozval Zdeněk Flídr z Ostrovského Junior klubu který pořádal takzvaný Beat cup, což znamenalo, že spolu soutěží dvě kapely o to, kdo má větší ohlas u diváků. My jsme se tehdy "utkali" s již dobře zavedenou kapelou The Carlsband z Karlových Varů. Díky většímu ohlasu diváků jsme je "přehráli" a postoupili do závěrečného kola. Kapela The Carlsband se krátce nato rozpadla a dva její členové Václav Li (Číňan) a Tonda Zít přešli k The Crash a posílili naše řady.
Zásadní zlom v historii Krešáků nastal příchodem Jardy Zavadila, coby našeho manažera. K domluvě s ním došlo během zájezdu do Vídně v roce 1969, kterého se zůčastnila i část kapely. Jarda se pak následovně zůčastnil naší zkoušky a tam začala jeho spolupráce s kapelou. Jarda byl člověk velice podnikavý a navíc byl televizním mechanikem, takže si vzal na starost zvukovou aparaturu. Díky němu jsme se přestěhovali z Mexika na Suchou do dřevěného kulturáčku a nazvali ho Beat Club Crash. Později se vžilo označení Čína a to z toho důvodu, že náš bubeník Václav Li (Číňan) měl čínskou příslušnost a pas. Do kapely se vrátil i zpěvák Václav Vozka, který odešel z předchozí formace Anythings, z které vznikla kapela The Crash. Začalo se denně zkoušet a vylepšovat aparaturu. Podmínkou členství v kapele bylo, že její členové opustí své hlavní zaměstnání, aby se tak mohli naplno věnovat kapele. Emil, Tom a Bondy tedy dali výpověď - Venca a Tonda již měli v občance razítko, že jsou zaměstnáni jako muzikanti.
Připravovali jsme se na profesionální přehrávky a v klubu jsme začali pořádat pravidelné akce. S kapelou a s klubem spolupracovala tehdy hromada kamarádů jako Jirka Smolík (technik), Tomáš Šveska Cuhra (výzdoba klubu a plakáty), Venca Cuhra (vstupenkář a pořadatel), šatnářky Irena a Ilona, barmanky Eva, Anna, Vlasta, Eva a Věra, prostě klub se vším všudy i s členstvím ve Svazu klubů mládeže, se statutem, organizačním a provozním řádem, účetnictvím a právní subjektivitou.
Jednoho dne přišla pozvánka na 1. Západočeský beatový festival do Plzně. Krešáci po 3 měsíčním zkoušení uspěli velice dobře a sklidili příznivý ohlas jak od diváků tak i poroty... "kapela výborně šlapala a předvedla náročný a stylový repertoár" tolik Jan Křtitel Sýkora v recenzi festivalu. V Plzni jsme také navázali kontakty s jinými skupinami z celého kraje a postupně je zvali k nám do klubu (Hedly Medly, Flowers, Cathedral s Oldou Říhou, Mahagon, Říha Řánek Buzinkay atd.). Zvali jsme i Varské kapely jako The Creed, Verikuko, Misty Seance a tak do klubu začala jezdit spousta Varáků ale i příznivců z celého širokého okolí.
V červenci 1969 zmizel bez předchozího upozornění Číňan za kopečky a tak jsme byli najednou bez bubeníka. To se muselo rychle řešit a jako náhradu jsme našli a zacvičili Milana Baču. Následně opustil kapelu i Václav Vozka aby se přidal ke kapele The Creed. Stěžejní akcí klubu bylo pozvání kapely The Plastic People of the Universe. Klub byl vždy plný ale tentokrát byl tak našlapaný, že doslova praskal ve švech. Plastici předvedli svůj program v hábitech a s ohnivým show. Při dalším koncertu Plastiků "zahrála" i kapela Aktual Milana Knížáka. Tehdy došlo i k legendárnímu startování motorky na podiu při vystoupení Aktualu.
Čas běžel a politická situace v zemi se přiostřovala... komunisté přitahovali uzdu. Dubčekovi příznivci byli ze svých pozic odstraněni a pro bigbít nastávala doba temna. To vedlo k tomu, že za hranicemi zmizel i manažer klubu a kapely Jarda Zavadil (můj dojem je, že byl vyhoštěn jako nebezpečná osoba). Následovně přišel oficiální dopis od úřadu v Suché ohledně vyklizení klubu a odevzdání klíčů. Kapela pak ještě chvíli živořila a přesunula svoje působení do Poštovního dvora v Karlových Varech. Byla také přizvána k povinným rekvalifikačním přehrávkám, kde se měla před komisí nuceně zříci svého názvu The Crash a podepsat 10 podmínek aby mohla dále existovat. Podmínky byly pro kapelu nepřijatelné (česky zpívané skladby, ostříhání vlasů, slušivé oblečení, pevný pracovní poměr, odstranění výzdoby klubu atd.) no prostě buzerace a tím pádem její definitivní KONEC. Tak skončila jedna éra, na kterou pamětníci dodnes nostalgicky vzpomínají. Nikdo tehdy ani ve snu netušil, že jednou dojde v daleké budoucnosti ke znovuvzkříšení kapely The Crash. O tom ale v příštím pokračování.
Žádné komentáře:
Okomentovat