Prohledat tento blog

TO ENGLISH SPEAKING READERS

This blog is dedicated to the rockband The Crash from Czech republic, which has existed since 1968 till 1971 and played mostly music from the late sixties and early seventies. In 2010, after more than 40 years the members of the band came together and again started from where they stopped in 1971. Almost complete original group was together up to 2012. Currently they play on regular basis whenever there is interest for their music. Only one original member of the band is left, namely Tomáš Stabenow - accompanying guitar after original drummer "Chinese" has stopped in 2018. Solo guitarist Láďa Biela joined the group in 2011. In 2013 came bass guitarist Vítek Šebesta. New drummer Milan Bačo joined band again in 2019. He used to play with The Crash durig years 1969-1971. Aim of the band is to play music of those great bygone days. This blog-page was created in order to give some information about band's history, support their effort in continuing to play and bring to you latest news about the band and upcoming performances.

The Crash

The Crash

sobota 8. prosince 2012

Dobový dokument o zániku Crash Clubu na Suché

Před více než čtyřiceti lety zaniknul tehdejší Crash Club Nejdek na Suché zvaný Čína. Pod tlakem takzvané normalizace musel prostě zmizet. Byla to rána která znamenala, že kapela The Crash tím přišla de facto o svůj domov. Byl to konec konce. V roce 2011 byl na Crash-club.blogu o této události zveřejněn článek, který si můžete přečíst na tomto odkazu:

http://crash-club.blog.cz/1102/40-let-od-likvidace-beat-crash-clubu-v-cine


Také v současnosti bojuje kapela o svoji existenci. Tentokráte to není vnější vliv ale naopak vnitřní atmosféra, která vyústila odchodem našeho zpěváka Václava Vozky. O jeho odchodu jsme se dozvěděli až po třech měsících z jiných pramenů. Kapela nebyla dost dobrá na to, aby jí to osobně sdělil! Doposud k tomu také z jeho strany nedošlo. Po zjištění, že již V. Vozka vystupuje s jiným Crash Bandem v Chebu a se stejným repertoárem, nám nezbývá než vyvodit jediný závěr: jeho odchod a nezájem dále s kapelou pokračovat. Jádro kapely The Crash je však rozhodnuto hrát dál i přes nesnáze, které touto novou situací vznikly. Naštěstí se již zdravotní stav našeho basáka Bondyho zlepšil natolik, že bude moci opět hrát. Také problém týkající se zkušebny je nejspíš vyřešen a na zpěvákovi se pracuje. Doufáme, že se nám podaří v následujících měsících znovu vlézt na prkna a zahrát těm, kterým se naše muzika líbí. Do Nového roku 2013 vám všem přejeme pohodu, zdraví a hodně dobré muziky.

středa 5. prosince 2012

RHYTHM & BLUES (Panton)

Rádi bychom zde zveřejnili pasáž z knihy RHYTHM & BLUES (Panton) od Antonína Matznera a Přemysla Hněvkovského, která vyšla v roce 1985 a ve které je na straně 215 i zmínka o skupině The Crash. Tato kniha dokumentuje vývoj a dějiny  R&B. Pro nás je zajímavé, že kapela The Crash ve své relativně krátké existenci 1968-1971, dokázala na sebe upozornit tehdejší elitu našeho hudebního dění a stála za zmínku v této knize. Je to jen důkazem toho, že nejdecká kapela The Crash patřila k tomu lepšímu, co se v té době na naší regionální scéně odehrávalo.
 

Výňatek: … „Jsem zastáncem názoru, že je lepší dobře okopírovaná cizí písnička, než špatná  původní…“ Není proto divu, že i přínos našeho R&B, lze zpětně hodnotit výše v oblasti interpretační, než autorské. Tato vlna objevila řadu nadaných muzikantů, kteří se postupem času vypracovali do absolutní špičky /jen namátkou jmenujme třeba z kytaristů Hladíka, Andršta nebo Fořta/. V autorské oblasti stojí snad za pozornost občasné pokusy The Matadors na konci šedesátých let, osobitá tvorba Mišíkova a z pozdější doby práce Radima Hladíka a hudebníků soustředěných v různých sestavách jeho Efektů.
     Nástup rhythm and blues na naše scény je chrakteristický zejména pro druhou polovinu šedesátých let, kdy ostatní inspirační zdroje british soundu byly vyčerpány i v Anglii. Mimo skupin Matadors, Flamengo, Framus Five a Blue Effect, kterým je pro jejich zásadní význam věnován větší prostor, věnovaly se této hudbě v celostátním měřítku desítky dalších poloprofesionálních kapel. Namátkou lze jmenovat jablonecké Yerning Lorry, Flowers z Ostrova nad Ohří, Crash z Nejdku, plzeňské The Three nebo Baštářovu Expansi z Chebu. V Táboře hráli Kings se zpěvákem M. Kolářem, v Českých Budějovicích The Sinners, kde začínal Olda Říha. Vzácně stylově čistí byli The Bluesmen z Olomouce, vítězové budějovické Universiády v sedmašedesátém roce, orientující se výhradně na černošské R&B /J. Karpaty – kytara, Z. Kramář – baskytara, J. Vraštil – varhany, V. Grunt – bicí, P. Fidler – zpěv/.
     Průkopníky rhythm and blues na Slovensku – v repertoáru měli vedle skladeb The Who, Rolling Stones a Pretty Things i několik vlastních věcí byli The Buttons /Dodo Šuhajda - zpěv, Kamil Paulovčin a  Milan Hudec – kytary, Milo Pavelka – baskytara, Ali Kóša – bicí/. V sedmašedesátém vznikají The Soulmen /Dežo Ursini- kytara, Fedor Frešo – baskytara, Vladimír…

neděle 18. listopadu 2012

I.BEAT FESTIVAL ZÁPADOČESKÉHO KRAJE

Tak jsem konečně asi po roce a půl sehnal číslo časopisu Aktuality Melodie z 31. března 1969, ve kterém je popisován průběh Prvního Beat Festivalu Západočeského Kraje v Plzni, kterého se tehdy také zůčastnila kapela The Crash. Celkem tam bylo sedmnáct skupin a my jsme se tehdy umístili na slušném sedmém místě, a to pouze po třech měsících v novém obsazení. Zveřejňuji celý článek (dnes už historický) a doufám, že přispěje k doplnění informací o historii kapely.
Václav Li - číňan




I.BEAT FESTIVAL ZÁPADOČESKÉHO KRAJE

Plzeň
2. a 3. BŘEZNA 1969


   Letošní plzeňský Beat Festival byl vlastně historický – poprvé se zde představily skupiny z celého Západočeského kraje v celé šíři a ucelenosti. Ve čtyřech festivalových koncertech dostalo možnost celkem sedmnáct přihlášených skupin. Sedmnáct kapel z různých měst i vesnic, různých stylů a hlavně různých kvalit.

   Celý podnik zahájila plzeňská skupina Hedly Medly. Předvedla slušný amatérský standard, z něhož o několik hlav vyčníval výkon bubeníka. (Bubeníci vůbec byli v mezích možností oporou většiny zúčastněných skupin.) Pro začátek to nebylo nejhorší – to totiž přišlo hned vzápětí. Elektrons z Tučné; s dost pestrým repertoárem od Olympicu přes Petra Nováka a Flamengo až k Sally Selingové. Hned po sobě tak vystoupily dvě skupiny, mezi nimiž byl rozdíl několika tříd. A ani následující kapela Oxford´s z Kralovic nebyla o mnoho lepší.

   Druhý festivalový koncert otevřely dvě plzeňské kapely Flying Soul a Daisy. První s velmi hezkým repertoárem a zpěvákem připomínajícím (a to nejen zjevem) Viktora Sodomu v mladších letech; druhá cardinalovsky west-coastová, s ucházející vlastní tvorbou, zpěvákem, jako největší slabinou a osobitými úpravami některých převzatých skladeb (zajímavá byla aranž Hey Joe). Dvě další skupiny (Monsters Blovice a Crazy Creation Senec) však srazily úroveň festivalu opět do mezí přehrávky STM. Závěr večera patřil plzeňské psychedelické skupině Regeneration. Pouze ve třech lidech, s výborným kytaristou, konzervatoristou Karlem Němcem (já osobně bych ho řadil hned za Hladíka a Andršta) a poprvé (a bohužel i naposled) na celém festivalu s citem odvedeným Mayalem, pomohla tato kapela opravdu trochu regenerovat zubožené hudební cítění posluchačů.

   Odpoledne druhého dne se odbývalo v témž duchu, v jakém proběhly dva předchozí koncerty. Sconce ze Stráže nad Ohří předvedli poměrně stylový repertoár, lišící se od běžných originálů pouze kiksy jednotlivých muzikantů. Crash z Nejdku výborně šlapali a předvedli velmi náročný a stylový repertoár. Chabé však bylo využití myšlenky dvou zpěváků (lépe řečeno jejich nevyužití). The Moser Band z Karlových Var se vyznačoval vlastní tvorbou petronovákovského typu a silně amaterským projevem. Za zmínku zde snad stála jen relativně dobrá práce skupiny ve sborech. Odpoledne pak zakončila klatovská skupina Heads s amatérskou nedokonalostí a opětovnými, dost trapnými pokusy o Hendrixe. Plzeňská skupina Nothing zůstala věrna svému názvu a mimo dost nevýrazné vlastní tvorby upozornila na sebe jedině tím, že zahájila poslední festivalový koncert. Sokolovští Johny & They nejsou už žádnými nováčky. Upozornili na sebe především profesionálním výrazem a vynikajícím baskytaristou. Způsob využití několika zpěváků a celkem nesourodá koncepce stylu i repertoáru však staví skupinu spíše do role doprovodného tělesa bez vyrazněji vlastní tváře a kreslí nad progresivitou skupiny jako takové velký otazník.

   Plzeňská skupina Flowers měla na festivalu svou obnovenou premiéru. A zdárnou – hned napoprvé dokázala, že patří k tomu nejlepšímu, co může západočeský beat v roce 1969 poskytnout. Se svým psychedelickým light show, jaké zatím nepředvedl ani Velký mág našeho undergroundu Eugen Fiala, stylovou vlastní tvorbou a silně angažovanými českými texty, byla jedním z největších zážitků letošního plzeňského Beat Festivalu.

   Následující Flemings (Ostrov nad Ohří) vsadili hlavně na vizuální stránku věci – víc nebylo ani technicky možné. Předvedli nejlepší pohybové show festivalu (spíš happening na pódiu); z toho mála hudby, která ke mně pronikla kulisou jásajících fanoušků, byla cítit jistota profesionálů. K oporám kapely nesporně patří varhaník Dany Zahradníček (ještě donedávna hrával za pražské Why Not), bubeník (šílenec klárfeldovského typu) a zpěvák a kytarista Jirka Schneider. I užití širšího nástrojového rejstříku dělalo sound Flemings bohatější a pestřejší. Atmosféra skupiny byla výborná, stejně jako kontakt s publikem a přednes Donovanovy Atlantis.

   Skupině Shakers z Mariánských Lázní připadl nesnadný úkol po těchto třech esech festival zakončit. Pouze tomuto faktu a dobrému srdci některých porotců mohou tak děkovat, že nakonec skončili v první desítce.

   Konečné pořadí prvních deseti skupin, podle rozhodnutí odborné poroty: Flemings, Flowers, Johny & They, Regeneration, Flying Soul, Daisy, Crash, Shakers, Sconce, Hedly Medly.

   Letošní plzeňský festival prokázal životaschopnost západočeského beatového dění. Byl vlastně jakýmsi prubířským kamenem. Za to patří jeho pořadatelům (SKM Plzeň) dík a uznání. Bude jistě zajímavé, jakým směrem se budou ubírat další ročníky tohoto festivalu, aby nebyl už pouhou přehlídkou, ale také nějakým větším přínosem.

JAN KŘTITEL SÝKORA SHOW

čtvrtek 1. listopadu 2012

Imitace Jimiho Hendrixe per huba (Michael Winslow)

Po kliknutí na odkaz si poslechnete parádní imitaci skladby Purple Haze od Jimiho Hendrixe. Velmi zajímavé a neuvěřitelné je, jak Michael Winslow dokáže imitovat kytaru a zvuky jen pomocí svých úst a částečně playbackem.

http://www.youtube.com/watch?feature=player_detailpage&v=rVUw62pxDGw

a ještě jeden

http://www.youtube.com/watch?NR=1&v=pGCEHMT1O0w&feature=endscreen

sobota 27. října 2012

Pauza kapely trvá

Podle posledních zpráv není Bondy minimálně až do konce roku schopen hrát anebo zkoušet. Z tohoto důvodu jsou případné nabídky ke hraní bohužel odmítány. Také se doposud neuskutečnila schůzka všech členů kapely, aby se probrala současná situace a případné další plány do budoucna. Proto se pomalu všichni chystáme k zimnímu spánku a snad bude příští rok lepší... pokud se z toho spánku probereme! Bilance je taková, že letošní rok byl provázen smůlou a up and downs jejích členů, což se konkrétně projevilo u Toma a Bondyho zdravotními problémy. Problém se zkušebnou také nebyl uspokojivě vyřešen. Suma sumárum jsme proto závislí na času, aby nám teda časem ukázal co pro nás připravil. A protože se v nejbližší době asi nic dít nebude, tak již nyní přejeme touto cestou všem příznivcům kapely The Crash pěkné svátky Vánoční a slibný Nový rok, ve kterém vám snad ještě zahrajeme. A kdyby ne, tak se netrapte protože nic netrvá věčně. Původní cíl kapely - zahrát si spolu a pro lidi - byl splněn, a snad jsme vás i potěšili. O to tady vždycky v podstatě šlo. Děkujeme všem, kdo si nás v této druhé fázi existence kapely přišli poslechnout, za jejich vlídnou podporu a shovívavost. Bez vás by ta naše snaha neměla asi žádný smysl. Pozitivní na tom bylo to, že jsme se s mnohými z vás po mnoha letech opět uviděli.

neděle 19. srpna 2012

Být či nebýt?

Hraním na Pozorce skončil Zdeněk Pejsar svoji činnost coby záskok za Bondyho a budoucí situace je zatím pro kapelu nejasná. V září by se mělo definitivně rozhodnout co bude dál. Hraní na Pozorce ale i na minulých akcích jenom potvrdilo, jak velká je slabina týkající se managementu kapely který je naprosto nedostatečný. Nikdo v kapele nemá dostatečné kvality, aby byl pro ni schopen zařídit hraní a vše kolem toho profesionálním přístupem a způsobem. Až na pár vyjímek, odehrála kapela valnou většinu svých vystoupení doposud zadarmo. Tento stav je neudržitelný z jednoduchého důvodu, výdaje na cestovné některých členů kapely jsou natolik vysoké, že i přes jejich snahu vycházet kapele vstříc, bylo dosaženo hranice, kdy tímto způsobem dále nemohou pokračovat a v tomto ohledu musí dojít ke změně. Není od nich přehnané, když dávají najevo, že by jim mělo být uhrazeno alespoň cestovné když už hrají zadarmo! Každá kapela má samozřejmě své problémy a snaží se je řešit. V The Crash jsme se doposud chovali jako by žádné problémy neexistovali a nic se proto zatím neřešilo a ani nevyřešilo. Proto lze jen doufat, že se situace změní natolik, aby bylo možné i nadále pokračovat v tom, co nás všechny baví tj. muzice. Vyžaduje to pozitivní a otevřený přístup všech členů kapely bez vyjímky, kde jsou si všichni rovni a také se podle toho k sobě navzájem chovají. Jedině vzájemnou úctou a pochopením se dosahuje harmonické nálady jak ve vztazích tak i hudbě. To platí nejenom pro kapelu The Crash ale i všeobecně. Věříme, že se nám to společným úsilím podaří. Pokud ne, pak nestojí za to dále pokračovat a je lepší, aby si každý žil podle svých vlastních představ a cílů.

Jinak asi hodinové vystoupení kapely na Pozorce proběhlo hladce a i návštěvnost přítomných posluchačů byla velmi slušná. Všem jim proto touto cestou děkujeme, že si nás přišli poslechnout. Mezi přítomnými byl i náš basák Bondy ale naši výzvu, aby si s námi zahrál alespoň jednu nebo dvě skladby bohužel odmítnul. Jak již bylo řečeno výše, jedinou stinnou věcí kterou kapela musela ten den strávit bylo oznámení Zdeňka Pejsara o ukončení spolupráce. O dalším vývoji v kapele vás budeme samozřejmě průběžně informovat.

úterý 14. srpna 2012

Poslední vývoj The Crash

Počet návštěvníků našeho blogu za svoji existenci již přesáhnul 5000 a svědčí to jen o tom, že kapela má svůj okruh stálých příznivců. Je dobré vědět, že co se hraje se také líbí, a to nás povzbuzuje i k dalšímu pokračování v naší činnosti. The Crash nehrají příliš často a kdo zná naši situaci ví, co je toho příčinou. Nemáme to lehké protože i když většina členů kapely žije v Nejdku, zbytek je roztroušený od Chebu až k zhruba 300 km vzdálenému Vysokému Mýtu ve Východních Čechách. Naším dalším již v minulosti zmiňovaným problémem, je absence vhodné zkušebny v samotném Nejdku nebo alespoň jeho okolí. Přes marné pokusy něco sehnat se nám to doposud nepodařilo. Proto je kapela z nouze donucena zkoušet až v Chebu u Vency Vozky. Také je tu poměrně dlouhodobý výpadek našeho basáka Bondyho kvůli trablím z jeho rukou. Po operaci lokte to vypadalo, že se zase zapojí do hraní ale následovala další pohroma ve formě zlomeniny ruky. Až do dnešního dne se bohužel zatím jenom vyčkává na jeho návrat a den, kdy bude natolik uzdravený, aby mohl opět konečně hrát. V periodě jeho nepřítomnosti ho prozatím zastupuje výborný Zdeněk Pejsar z Chebu, který má ovšem vlastní kapelu a z tohoto důvodu byl také počet nabídek k vystoupení kapely The Crash odmítnut, protože Zdeněk již ve stejném termínu hrál někde jinde. Přesto doufáme, že se občas někde objevíme, abychom svoje fandy, fanynky a také nás samotné potěšili muzikou kterou děláme, a dokud to půjde, dělat budeme. Těšíme se proto na další setkání s vámi a snad vás nezklameme.

středa 1. srpna 2012

Hraní na Pozorce

Kapela The Crash bude opět vystupovat v Nejdku na Pozorce v rámci oslav místního hasičského sboru. Pro informaci zde uvádíme jejich program:
"Hasiči Pozorka oslaví 110. výročí od svého založení dne 18.8.2012 u hasičské stanice v Pozorce. Začátek je ve 14 hodin a těšit se můžete na ukázky techniky a práce dobrovolných i profesionálních hasičů, policie, kynologů, výstavku obrázků dětí z MŠ na téma Hasiči, zahrají nám Míra Sláma s kytarou, Toník Pech s harmonikou, kapely The Crash (17:00-18:00), Dovolený napětí a Kanystr. Všichni jste srdečně zváni. Děkujeme všem, kteří nás podpořili a podpoří. Hasiči Pozorka."
The Crash budou i na tomto vystoupení stále hrát bez Bondyho. Není doposud jasné, kdy bude Bondy opět schopen popadnout basu a s chutí ji chytnout pod krkem.

čtvrtek 26. července 2012

The Crash na Summer Rock Festu ZOO v Lesíku

Již třetí Summer Rock Fest ZOO se bude konat v Lokalitě Nejdek - Kemp Lesík v pátek 3.8.2012 od 18:00 a v sobotu 4.8.2012 od 13:00 hodin. The Crash hrají v sobotu v 15:00 jako třetí v pořadí!!! Podle poslední známé situace se bude hrát stále bez Bondyho, kterého zaskakuje výborný Zdeněk Pejsar. V pátečním programu vystoupí 5 kapel a to: Split Bearing, Nekrolog, St. Age, Obelix a Dovolený Napětí. V sobotu nastoupí 12 kapel: Chanel O.D., Scream Of The Lambs, Taktschlag, Kencore Passa, Unnecessarity, In The Shadows, Noisebone, Secret Of Darkness, The Crash, Shoe Cut, Epitaph a Censorshit. Vstupné na pátek je na místě 100 Kč, na sobotu 200 Kč a na celý víkend 300 Kč. V předprodeji stojí víkend 250 Kč. Tradičním problémem organizátorů i kapel je, že se ve stejnou dobu konají podobné akce i v jiných lokalitách jako např. v Lokti, Kraslicích apod. Přesto věříme, že se najde dost zájemců o tento bohatý program a ti kdo příjdou nebudou zklamáni.

úterý 5. června 2012

Smůla doprovází Bondyho a tím i kapelu

Po hraní v Nových Hamrech, které proběhlo více než dobře a kterého se jako divák zůčastnil i náš basák Bondy, vysvitla naděje, že by mohl v dohledné době pomalu opět uchopit kytaru a hrát. Dnes jsem se doslechl, že smůla Bondyho nechce opustit. Po operaci lokte, která ho na delší dobu vyřadila z provozu, si pro změnu zase zlomil ruku a tím pádem se jeho návrat ke hraní v kapele odkládá na neurčito. My můžeme jenom doufat, že Zdeněk Pejsar který ho skvěle zaskakuje, bude i nadále ochoten s námi hrát. Příští dvě vystoupení jsou až v srpnu, a to 4.8.2012 na Summer rock festu ZOO v Lesíku u Nejdku a potom 18.8.2012 na Pozorce pro hasiče. Detailní informace ještě zveřejníme. Proto průběžně sledujte další zprávy o kapele.

sobota 2. června 2012

Nové Hamry - 30 let kapely VAR, hosté The Crash

2.6.2012 od 18:00 hodin slaví na fotbalovém hřišti v Nových Hamrech u Karlových Varů kapela VAR 30 let svého působení. Oslava proběhne formou oldschool koncertu produkovaného z kamiónu na který se dostaví i bývalí členové kapely. Hosty budou The Crash stále bez Bondyho a na závěr bude ohňostroj. Všichni jste vítáni... má být sucho a asi kolem 17 stupňů. Přijďte :)

úterý 22. května 2012

Cheb je muzice 60-70tých let nakloněn

Minulou sobotu se konaly v Kulturním Centru Svoboda v Chebu další úspěšné čaje. Všechny tři kapely (Yardy´s Band, Old Boys Pepy Krále a The Crash) již spolu v minulosti pod jednou střechou hrály, a tak celá akce proběhla hladce a bez problémů. Co se návštěvy obecenstva týče, tak odhadem se jí zůčastnilo jen asi 150 lidí, což je méně než se očekávalo. Viníkem byl hokejový zápas Česka se Slovenskem, který probíhal ve stejnou dobu kdy hrály The Crash. Jak již bylo předem naznačeno, náš basák Bondy skutečně nehrál a na jeho postu ho více než perfektně zaskočil Zdeněk Pejsar. V kapele převládalo mínění, že tohle bylo po hudební stránce doposud nejlepší hraní v její novodobé historii. Zahrály se další nově nacvičené skladby a tím se repertoár rozšíříl již na 19 skladeb. Na plakátech v Chebu i na webových stránkách KC Svoboda bylo nedopatřením místo The Crash uvedeno The Cash (Hotovost)! Ať už Crash anebo Cash, lidé byli spokojení a o to tady přece šlo. Chebské publikum nám opět potvrdilo, že je muzice 60-70tých let nakloněno, má ji rádo a to kapely typu The Crash jenom těší.

sobota 5. května 2012

Příští hraní The Crash v Chebu

19.5.2012, tedy zhruba asi po půl roce se kapela The Crash opět představí v nově otevřeném „Kulturním centru Svoboda“ v Chebu. Jedná se o čaje, které mají v Chebu již svoji tradici a jsou dobře navštěvovány. Kromě The Crash zde také vystoupí Yardy´s Band a Old Boys Pepy Krále. Začátek je v 15:00 hodin a sál se otevírá hodinu před akcí. Vstupné je 80,- Kč. Adresa: Kulturní centrum Svoboda, Za Mostní brannou 5, 35002 Cheb. Je docela možné, že The Crash budou donuceni hrát bez svého basáka Bondyho, protože nedávno podstoupil operaci ruky a doposud má potíže s hraním. Celou akci pořádá Zdeněk Pejsar a o eventuelní záskok za Bondyho by se postaral právě on. Nicméně zveme touto cestou všechny příznivce a milovníky starých fláků z 60-70tých let na tuto akci, a věříme, že se všichni dobře pobaví a snad si i zatančí. Již se na vás těšíme.

pondělí 19. března 2012

„Nejdecká rocková jízda“ proběhla OK

Navzdory souběžně probíhajícímu sobotnímu plesu v nejdeckém Kulturním domě, se na „Nejdeckou rockovou jízdu“ přišlo do prostor discotéky „U Žáby“ podívat téměř osmdesát návštěvníků. Každý si přišel na své, protože co kapela to jiný styl. Dovolený napětí předvedlo napínavý punk-sound z vlastní dílny, který rozvášnil jejich věrné fandy tak, že skoro vyskakovali až ke stropu. Po nich nastoupila další nejdecká sestava, a to senioři z The Crash, kteří se letos poprvé znovu ukázali místní sešlosti a podle odezvy obecenstva se líbili. Taneční parket se vlnil a Crasháci také přehráli pár nových skladeb. Na  dalších se pozvolna pracuje. Jako poslední šel na plac VAR se svým tvrdým rockem s vesměs vlastní tvorbou. To ocenili jejich příznivci a také to dávali náležitě najevo. Dá se tedy mluvit o celkem vydařené akci i když zpočátku trochu vládly obavy aby vůbec někdo přišel. Za všechny kapely proto děkujeme těm, kdo neváhali a přišli si je poslechnout.

středa 22. února 2012

The Crash, VAR a Dovolený napětí na společné akci!

Další "NEJDECKÁ ROCKOVÁ JÍZDA" před námi.
Tři nejdecké kapely The Crash, VAR a Dovolený napětí jsou po úspěšném společném hraní v Karlových Varech v prosinci minulého roku opět k vidění a slyšení, tentokrát však v Nejdku. Tato akce se koná v prostorách "U Žáby" dne 17.3.2012 a začátek je v 19:00 hodin. Vstupné je 80 Kč. Všichni zájemci a příznivci těchto tří kapel jsou na tuto mimořádnou událost srdečně zváni.

 Na snímku VAR a Dovolený napětí

úterý 14. února 2012

Čekání na pokračování biografie Toma Stabenowa

Tom Stabenow je jedním z těch, co mají velmi dobrou paměť. Je dobrým zdrojem informací z dob dávno minulých, na které se již většinou pozapomělo. Jedná se o zdroj informací z beatové hudební scény minulého století. Proto bychom zde velmi rádi uvítali další pokračování jeho zážitků, pamětí a údajů z té doby. Ideální by bylo, kdyby i ostatní členové kapely dali dohromady své biografie, aby se tak získal kompletní obraz muzicírování v Nejdku a okolním regionu. Doufáme, že je touto pobídkou rozhýbeme a paměti na sebe dlouho nenechají čekat. Určitě ještě existuje spousta pamětníků, kteří by se rádi dozvěděli více o tehdejší kapele a jak to tenkrát vlastně bylo. Jsou vítány i příspěvky všech těch, kdo si pamatují nějaké zážitky z té doby. Mohou je napsat do komentářů k jednotlivým článkům. Takže se těšíme na reakce těch, kdo se nebojí sednout a něco napsat. Předem díky.

neděle 12. února 2012

Kapela stále bez zkušebny

Zdánlivě vyřešený problém kapely se znovu zkomplikoval, když zkušebna v Bernově po první a jediné zkoušce opět padla. Stalo se to zrovna v době, kdy se The Crash konečně snaží  nacvičovat nové (staré) skladby. Kytarová sekce cvičí  po domácku u Toma Stabenowa, Ládi Biely i Bondyho. Další kompletní zkouška se plánuje z nouze až v Chebu u Vency Vozky. Tato situace není vůbec příznivá a snad se nám v blízké době podaří něco vhodného sehnat. Pokud by někdo z čtenářů tohoto blogu z okolí Nejdku o něčem věděl, prosíme aby nás informoval na email: hermesch@seznam.cz nebo telefonicky na číslo 468003282. Předem děkujeme za pomoc.

pondělí 16. ledna 2012

Biografie členů kapely - Tom Stabenow

Tak jak to prožívala celá poválečná generace která dospívala koncem padesátých let prožili jsme nové trendy v muzice i my v Nejdku. Vlna nové muziky přeletěla železnou oponu a ovlivnila vše. Tak jak doposud zněla z rádií .....dva modré balonky nebo kéž lavičko kéž bys promluvila... - ty doby byly pro nás pryč - ať žije rock´n roll, Elvis, Jerry Lee Levis, Chuck Berry... ale později The Shadows, The Beatles, The Kinks, Creedence a spousta, spousta dalších tak jak postupně přicházeli. Všichni kteří na blogu doposud komentovali své pocity zmínili důležitost vlivu radia Luxemburg a já to slyším dodnes ... hír is rejdio laxmberk diz is the rejdiostejšn of the stárs rejdio laxmberk landn dabljú van.... Později když začala televize, sedělo u nás v obýváku 15-20 lidí na beat klub, vysílání radia Bremen. No a teď co to s náma udělalo. V té době (1960) jsem už uměl díky kamarádovi Heřmanovi Koubovi pár akordů na kytaru a jednoho dne v roce 1962 jsem potkal Petra Pátka, kterého jsem znal ze základky (byl o ročník níž) a chodil léta do hudebky na housle - jako já. Dali jsme si schůzku u nás doma a začali spolu zkoušet. Zanedloho Petr přivedl dalšího kytaristu, kterým byl Franta Peška (Fero) a postupně vznikla první skupina v Nejdku ve složení Petr Pátek-kytara, Tomáš Stabenow-kytara, František Peška-kytara, Pavel Beneš-tenor saxofon, Jiří Smolík-alt saxofon. Bubeník byl příležitostný. Začalo se zkoušet v kulturním domě v Bernově (Mexiko) a skupina dostala jméno "BLACK STARS". V Bernově se také uskutečnila první vystoupení a později jsme se přestěhovali na Pozorku kde jsme ve spolupráci s Osvětovou besedou v Pozorce dělali pravidelné nedělní "čaje". Čaje se staly oblíbené a začalo se sjíždět hodně lidí. Jednoho dne vyskočil na podium Emil F r a c z k i e w i c z a po krátké domluvě "zařval" - bez mikrofonu!! "Jailhouse rock" a mělo to tak obrovský úspěch, že musel ihned opakovat. Od té doby patřil Emil do skupiny. V tu dobu jsme se přihlásili také na soutěž big beatových skupin do Národního domu v K.Varech, které se zůčastnily skupiny The Tubbes a White Boys z keramické průmyslovky. Další vystoupení Black Stars byla na přírodním parketu v Nejdku v prostoru za kinem. Svépomocí jsme obnovili na chvíli tento areál. Vytrhali jsme břízy z parketu, udělali lavičky, odvezli hromady kamenů a hlíny a hrálo se. Bylo to velmi atraktivní a chodilo tam hodně lidí. Jak to tak bývávalo skupiny se rychle zakládaly ale také rychle rozpadaly a tak tomu bylo i s naší skupinou. Po rozchodu Black Stars jsem odešel společně s Petrem Pátkem do karlovarské školní kapely White Boys při keramické průmyslovce kterou jsem též navštěvoval. Zde jsem se tedy konečně sešel se svými spolužáky, kteří mi stále vyčítali, že jsem hrál jinde (doma ) a ne za školní kapelu. Pro zajímavost v této kapele se objevil také bubeník a zpěvák Karel Bok (Meki) od The Tubbes a po rozchodu Whitte Boys odvedl s sebou Petra Pátka do vznikající skupiny Mustang (abych se s ním po létech opět setkal ve skupině Johny and They). Já se tedy po krátké epizodě se školní kapelou vrátil do Nejdku abych založil na jaře roku 1965 skupinu "Vichřice" ve složení František Peška (Fero)-1 kytara, Jiří Tvaroužek - 2 kytara, Tomáš Stabenow-bass kytara, Rudolf Janda (Šíša-bicí )/ později Johny and They/, Pavel Beneš -tenor saxofon. Skupina začala zkoušet v Závodním klubu česáren "U Žáby" a vystoupení byly opět čaje na Pozorce a v kulturním domě v Nejdku a to až do doby než nás rozhodila vojna 1. října 1965. Před odchodem na vojnu jsme si slíbili, že okamžitě po návratu opět začneme spolu hrát. Následovaly dva roky vojny. Po dobu vojny jsem hrál ve skupině Atlantic ve Vimperku a z vojny jsem do Nejdku v říjnu 1967 přivedl i bubeníka s kterým jsem celé 2 roky hrál, Milana Horváta (Meky) ze Sokolova. V období kdy jsme byli na vojně působily v Nejdku další skupiny a to Orfeus a Faust. Při návštěvě v Nejdku (opušťáku) jsem se na ně byl podívat Faust hrál na Kukačce a Orfeus na Suchý. Tam jsem poprvé viděl Bondyho a moc se mi líbil a hned jsme se domluvili, že bude hrát s náma. Měl velkou radost. Založili jsme skupinu The Anythings ve složení Tomáš Stabenow 1 kytara, Jiří Tvaroužek-2 kytara, Bohumír Dvořák (Bondy) bass kytara, Milan Horvát (Meky) - bicí (později chvíli u Johny and They) Emil Fraczkiewicz (Fracka)-zpěv, Václav Vozka-zpěv, Jiří Smolík-technik. Tak z tohoto složení už je patrné, že byl položen základ pro pozdější The Crash. Skupina s obrovskou vervou začala zkoušet a budovat aparaturu. To se podařilo uskutečnit za pouhé 3 měsíce a v lednu 1968 se už skupina zůčastnila Karnevalu mládeže se soutěží big beatových skupin v nejdeckém Kulturním domě. Zůčastnili se The White Stars (další nejdecká skupina), Trepifajksl také Nejdek a The Anythings. Favorizovaní The White Stars se museli spokojit s 2. místem a na 1. místě porota vyhlásila The Anythings... Trvání skupiny bylo jako obvykle velice krátké a skončilo rozchodem s Jirkou Tvaroužkem a Vencou Vozkou, někdy začátkem léta 1968 a to pro mě z nepochopitelných důvodů. Proto odešel i Meky (Milan Horvát), takže jsme zůstali Bondy, Tom a Emil. Za každou cenu jsme chtěli pokračovat a tak Bondy vytipoval z Nejdku Ilju Kováče a začali jsme ho intenzivně trénovat na bicí. Vznikla první formace The C r a s h.

Pokračování příště...

Biografie členů kapely - Václav Li - Číňan

Vůbec asi první dojmy z rytmu a muziky, pokud si to dobře vybavuji, jsem měl z dechovky… a hlavně pak dechováckejch bubeníků. Kdykoli a kdekoliv se při nějaké příležitosti objevila dechovka, už jsem s ní šlapal pěkně na konci, protože tam to nejvíc dunělo a rytmus se dal vstřebávat přímo od pramene. Bylo mi jedno jestli to byl funus anebo prvomájový průvod. Prostě mě to přitahovalo jako magnet. Asi proto jsem i později inklinoval k rytmice. To jsem byl ještě školou povinné dítě.

Zrovna tak, jako asi všichni v té době, i já se dostal do styku s novou západní muzikou prostřednictvím rádia Luxemburg, které doma každodenně poslouchala moje o tři roky starší ségra. Měli jsme takové bakelitové rádio, nic moc… a často se hrané songy ztrácely v etéru, aby se po chvilce zase vrátily. Dobře si pamatuji, jak jsem vždy strkal vzadu do rádia kus drátu coby anténu, ale moc to stejně nepomáhalo. Nejlepšího výsledku jsem dosáhnul, když jsem sám sloužil jako anténa, tj. musel jsem držet drát v ruce a pak to hrálo nejlíp. Proto, když se hrál nějaký hit který jsem chtěl dobře slyšet, stal jsem se na chvíli zase anténou, a kochal se tou novou nádherou a libozvučnými tóny. Již v té době to se mnou notně házelo, a důraz na rytmiku v této nové vlně muziky mě přímo uváděl do extáze. Doma jsme měli takové kulaté židle, které byly jako stvořené, aby se do nich mlátilo vařečkama. To byly de facto moje první bicí!

Také si pamatuji, že jsme chodili ke splavu na Ohři, co je kousek po proudu za chebským mostem, a tam hrál často na kytaru nějakej cikán šlágry té doby. Jméno mi již vypadlo z paměti ale vzpomínám si, že jsem mu vyklepával rytmy na kytaru na kterou hrál. To samé jsem dělal Jirkovi Zachožovi na jeho kytaru, když jsme v jeho osadě, kdesi v lesích směrem na Kyselku pořádali pitky u ohně, a on hrál poslední hity co odposlouchal z Laxíku. Jirka pak začal hrát se Spiders, na tu dobu super kapela na kterou chodily celé Vary i okolí. V té době mě již svrběly ruce a touha chtít také hrát big beat byla čím dál silnější. Moje šance nastala, když bubeník od Spiders, Jerry (Jarda Vorasický) vzal kramle a zdrhnul do Států. Zbyly po něm Amati bicí a jeho máma nevěděla co s nimi. Domluvil jsem se s ní, že si je vezmu na splátky a moje touha se tím splnila. Spiders sice ještě chvíli hráli ale pak se nakonec stejně rozpadli. Část jich odešla hrát do Ostrova nad Ohří a Jirka Zachož zůstal bez kapely. Slovo dalo slovo a domluvilo se, že se udělá nová kapela. Jirka ji pojmenoval The Beat Company. Jejími členy byli: Jiří Zachožij - 1 kytara, Ladislav Šimandl - 2 kytara, Jiří Zýka - baskytara, Václav Li - bicí a Kristián Houf - zpěv. První vystoupení se konalo v sále domu stavbařů v Doubí, v březnu 1967. Tam také na krátkou dobu vzniknul náš "Music B Club" kde se hrálo každou sobotu od 19 hodin v pořadu Beat Show. Bohužel, díky zásahu tehdejší mocenské kliky diktatury proletariátu skončilo pro Jirku i mne naše hraní dost abruptně. Na jaře téhož roku nás oba uvěznili pod záminkou příživnictví a bylo po hraní. Jirka Zachož byl svým zjevem, výstředním chováním i názory trnem v oku tehdejšímu establishmentu, což se projevilo i odnětím jeho svobody na jeden rok. Po svém propuštění se již ke hraní v nějaké kapele nedostal. Také já byl dost provokující živel a proto mě čekal stejný osud. Zážitky o mém zatčení i věznění částečně popisuji v nedopsaném článku "Jarní úklid komunistů v roce 1967", který lze nalézt na tomto odkazu: http://mapovani-kapel.blog.cz/1006/jarni-uklid-komunistu-v-roce-1967

Po mém návratu z drsného hotelu hoteliéra Novotného pro nepohodlné lidi jsem se znovu zapojil do muzicírování. Kapela The Beat Company se mezitím přejmenovala na BC67 a prodělala změny v obsazení. Na uvolněná místa přišli Jaroslav Schiefner (Špulda) který se ujmul bicích, Roman Smítko (Bob) hrál kytaru a místo zpěváka připadlo Petrovi Brouskovi (Longton), když s tím asi Kristián Houf seknul po našem zatčení (Zachož a já). Kapela hrála v té době na Růžovém Vrchu v tamní hospodě, kde se nalézal sál vhodný ke hraní. Když jsem se tam po mém nečekaném návratu k překvapení všech objevil, tak mě prakticky nikdo nepoznal, protože místo dlouhejch loken mi na hlavě začínalo rašit asi milimetrové chmýří. Díky tomu, že sada bicích byla moje, tak jsem za ně opět zasednul a Špulda přesednul na kytaru. Takže se dá říci, že všechno zlé je k něčemu dobré, jelikož díky zásahu tehdejší diktatury proletariátu dostala další vlna lidí kteří chtěli hrát bigbeat svoji šanci. Tak třeba pro Longtona to byla jeho první kapela, pokud se nemýlím. Repertoár se skládal z hitů skupin jako Spencer Davis Group, Small Faces, Cream, Jimi Hendrix, Trogs a další. Hrálo se až do podzimu 1967, kdy se kapela, z mě dnes už zapomenutých důvodů definitivně rozpadla. Pro mne to znamenalo přijetí nabídky na post bubeníka v nově vznikající kapele The Carlsband, která vznikla na podzim 1967.

Impuls ke vzniku Carlsbandu dal Míra Chovanec který se vrátil z vojny a chtěl samozřejmě hrát na svoji basu. Zpěvák od The Spiders, Láďa Skopal, byl tou dobou bez kapely a tohle byla jeho šance jak se znovu zapojit do muziky. Protože jsem měl bicí a byl jsem volný, obrátili se na mě zda bych s nimi nehrál. Pro mě to byla šance dostat se do kapely se zkušenými muzikanty a tak jsem neváhal a nabídku přijal. Láďa Skopal ještě sehnal Tondu Zíta na kytaru i kvůli tomu, že dokázal zpívat také sbory. Proto jsme byli schopni zpívat slušné trojhlasy. Repertoár Carlsbandu byl docela pestrý od Moody Blues, Cream, Manfred Man, The Hollies a spoustě dalších až po vlastní skladby. Naším doupětem byl sál restaurace Kotva v Rybářích naproti Keramičce, kde jsme jednou týdně pravidelně hráli a mimo toho jsme se chopili každé jiné příležitosti která se namanula. Tak se třeba hrálo v Puppu, letním kině, kulturáku v Ostrově nad Ohří a dalších sálech v okolí Varů. Kapela měla ve Varech řadu svých věrných příznivců a jezdili na nás i lidi z regionu. Jirka Vaněk u nás zastával roli nejen jako bodyguard a pomáhal s vercajkem, ale byl také náš kamarád a příznivec. V této kapele jsem se docela dobře rozbouchal a získal nutné zkušenosti. Mezitím přišel rok 1968 a každý z té doby ví, co nás všechny potkalo. Neuvěřitelný šok, poskytnutý takzvanými přáteli socialistického bloku, kteří našemu národu vrazili kudlu do zad, a pak nás ještě znásilnili a uvrhli nazpět do doby temna. V hraní se pokračovalo dál, ale kvůli jakési rozepři odešel Míra Chovanec a místo něho nastoupil Petr Loužil z původních The Spiders, který po jejich rozpadu působil v Ostrově nad Ohří v kapele The Towers. Přesto tato formace Carlsbandu neměla dlouhého trvání a někdy koncem roku 1968 se rozchází.

Po hraní v Carlsbandu jsem přešel spolu s Tondou Zítem do Nejdku ke kapele The Crash. Tom Stabenow mě chtěl za bubeníka místo Ilji, a já si dal jako podmínku, že se mnou půjde i Tony Zít. Slovo dalo slovo a oba jsme se stali členy naší nové, a jak se později ukázalo i úspěšné kapely. Mě k rozhodnutí vedl také fakt, že The Crash měli na tu dobu nádherné a moderní bicí. Ve srovnání s nimi byly moje staré škopky antickou vykopávkou. To, že kapela získala také možnost využívat kulturní zařízení v Suché, vedlo k založení vlastního klubu Beat club Crash. V té době to nebyla běžná věc aby kapela měla svůj vlastní klub. Výhodou byla pravidelná vystoupení jak nás, tak i hostujících kapel. Naším manažerem a hybnou silou dění v klubu byl Jaroslav Zavadil. Jirka Smolík měl na starosti pájku s dráty a staral se o to, aby vše z aparatury fungovalo. Tým klubu se dále skládal z Tomáše Cuhry (Švesky), který obstarával propagaci formou plakátů a vyzdobil i vnitřní prostory klubu. Václav Havránek při akcích vybíral u vchodu mýtné a také jsme tam měli baterii pomocnic jako Kytka a spol. (šatna, obsluha). The Crash tou dobou hráli se dvěma zpěváky, což tehdy nebylo moc obvyklé. Jinak to byla klasická kytarová beatová skupina, hrající většinou hity z druhé poloviny šedesátých let. Občas jsme se zůčastnily nějakého toho festivalu, jako například v Plzni nebo Chebu a jinde. Dá se bez nadsázky říci, že nám to v té době parádně šlapalo a kde se hrálo, tam bylo vždycky plno. Osobně musím přiznat, že se mi v této kapele líbilo a hrálo velmi dobře. Přesto jsem z osobních důvodů a také okolnostmi danými tou dobou skupinu The Crash v tichosti opustil, abych jak se říká vzal kramle a emigroval do zahraničí. Nikdy jsem se za to klukům v kapele neomluvil, a proto tak činím dodatečně teď a touto cestou, říkaje si, že nikdy není pozdě. Snad proto jsem se nebránil myšlence si spolu znovu zahrát po tak dlouhé době, jakou těch více než 40 let je. K dalšímu opravdovému hraní jsem se již v cizině nedostal i když jsem o to zpočátku usiloval. Párkrát jsem si zabouchal s hipíkama v Amsterdamu. Také se se mnou spojil Pavel Menschik, když emigroval do Německa a chtěl zakládat kapelu v Hamburku spolu s Karlem Sýčem (basa). Navštívili mě v Amsterdamu a já zase zajel do Hamburku, kde jsme společně spřádali plány. Dokonce jsem si tehdy kvůli tomu zakoupil Premiéry ale nakonec z toho sešlo. Tím tedy definitivně skončilo moje tehdejší muzicírování. V životě by mne nenapadlo, že si ještě někdy za škopky sednu a budu zase hrát. Život dokazuje, že je ten největší taškář a opět mě dostal skrze moji slabinu a první lásku - hudbu.